Chuť psát článek z víkendového utkání dorostu proti nejlepšímu týmu soutěže, Roudnické farmě, jsem v sobě celý zbytek víkendu hledal marně, a popravdě jsem jí nenašel doteď... Na místo klasického článku tak jednou opět obohatím rubriku report...

   Vraťme se v čase o týden zpět. Tatam jsou doby kdy jsem před 8 lety kopával krajské soutěže já... Čtyři tréninky v týdnu, na tom posledním nás bylo ke třiceti a trenéři řešili kdo pojede s áčkem, kdo s béčkem, kdo bude hrát oba zápasy, kdo doplní chlapy.... Já od pondělí v podstatě jen sbíral jednu "omluvenku za druhou". Hledět na to, kdo mi přijde na poslední trénink v týdnu ani nemohu, vždyť je nás 15 a to trénuje i Radek (trenér U17), jeden hráč z Mostu a další dva, kteří se, jak se později ukáže, k zápasu ani nedostaví - informace o tomto jaksi scházela. Důvodů k oněm absencím může být hned několik... shoda okolností a náhod, možná... Možná fakt, že jsme cestovali na Roudnicko - něco k hodince a půl, a pak ještě čekat na zápas mladšího dorostu.... to se nám asi moc nechce. Navíc jedeme k prvnímu, pravděpodobně tam "dostaneme příděl", asi najdeme jiné aktivity a nějaké důvody proč nejet ...= vesnický candrbál a možnost pořádně se ožrat s nádherným a zahalujícím názvem "slavnosti", jet s kamarádem nakupovat do obchodů hadříky, lak na nehty (hoši pozor, s blížícím se létem se otepluje! :))...v situaci, kdy vidím, že nás bude pět a půl jet na chmel, vymluvit se na nevolnost, mít jinou "potivost nohy" nebo při nejlepším svou absenci třeba vůbec nenahlásit. Do toho nominace nejtvořivějšího hráče za A mužstvo... to vše bylo smutnou realitou.

   Jako do fotbalu zapálený člověk a ctižádostivý trenér pak jdete na sraz takřka o tři čtvrtě hodinky předem připravovat DVĚ sady dresů. Po příchodu borců do kabiny, kdy nás postupně bylo 5, 8, 12 a v 8:13 (sraz byl nejpozději v 8:00) jsme se dostali na pěkných 17.... na dva zápasy!!! paráda...

   Copak o to, nebylo by to poprvé a určitě ani naposledy, kdy jsme v takovém počtu někam jeli... ale šlo o složení týmu. Více než polovina těchto borců totiž nenastupuje za U19 buď vůbec, nebo odehráli dohromady výrazně pod 100 minut. K tomu lze jen dodat, že patříme do středu tabulky a náš mladší dorost je v KP aktuálně poslední.... a do toho jedete na půdu vedoucího týmu KP, pro který není problém soupeře porážet rozdílem dvou tříd....

   Marně tak vzhlížíte k podzimnímu zápasu, v němž jsme ještě čtvrt hodiny před koncem vedli 2:1, a v nastavění naháněli alespoň vyrovnání... prohra 2:4 tehdy spíše těšila. Navíc jako trenér víte, že máte tým, který v kompletním složení dokáže favority trápit, občas i porazit. Ne snad pravidelně porážet, ale... na jaře máte průměr necelé dvě inkasované branky na zápas, sesbíráno dost bodů, vlastně jste uhráli nejlepší dorosteneckou sezónu klubu v historii. Sportovně jistá záchrana v kapse, na jaře jste venku ještě neprohráli (a to jsme hráli v Litvínově nebo Lounech) a v kompletním složení věříte v zázrak. Stejného soupeře ve velice podobném složení (dle soupisky) jsme navíc vloni na jaře doma porazili 6:0. Ne, že bych snad věřil ve stejný výsledek i teď..... při pohledu na "šmouly" v kabině tuším průšvih...

   Při cestě do Dobříně v útulném autobuse, pak v hlavě trenéra naskakují možnosti jak zápas odehrát, jak protočit sestavu, koho nasadit dříve, koho ze střídačky, přičemž víte, že k dispozici nemáte to nejlepší, ale to, co při vší úctě k osazenstvu v autobuse, zbylo. Na druhou stranu si vážíte hráčů, pro které je fotbal přednější, než další volnočasové aktivity, protože jich, bohužel, generaci od generace ubývá...

   Po příjezdu do místa konání zjistíte, že dvě zabalené sady dresů jsou k ničemu, vždyť stačí jen jedna...

   Už před lety jsme se s klukama naučili jak se před zápasem rozcvičit, připravit a máme na to poměrně jasně daný mustr, který si hlídá kapitán, trenéři u tohoto mohou být a hráče pozorovat, ale kluci už mnohokrát rozcvičení zvládli sami a perfektně. Dnes však, tak nějak zapadajíc do atmosféry, spíše kopírujeme rozcvičku alá okresní přebor a to zcela v kontrastu se soupeřem.

   A to už pár minut před výkopem míříte do kabiny. V šatně předstupujete před mužstvo, které na vás kouká z několika různých pohledů. Všichni tak nějak tušíme průšvih, ale přesto hledáme motivaci, trenér se snaží poraženeckou atmosféru vytlačit plastovými okny ven. Daří se?, nedaří?, těžko říct... Starší hráči, kteří mají odkopáno v U19 tisíce minut se marně rozhlíží po kabině, kdo, že to dnes bude hrát kolem nich... Pravidelní náhradníci, kteří dnes mají své místo v sestavě jisté, můžou trenérovi dokázat, že patří do základu, že se celý rok při jejich hodnocení plete... namísto toho právě od nich šepotem zaznívají pochybující poznámky, které vytáčí trenéra do běla... Hráci, kteří běžně střídají i v U17 dnes vědí, že budou hrát a koukají spíše do země, modlí se, aby na volná místa v sestavě nemuseli hned od začátku oni. Do toho se dva borci, aby ještě přiživili velkolepou atmosféru v kabině, nechtějí převlékat a za U19 dnes raději vůbec nenastoupí. Inu asi si nadělali už v autobuse... Nemám ve zvyku hráče přemlouvat aby chtěli hrát, a tak toto přecházím poměrně s nadhledem...

   Jako končícího trenéra v této kategorii, ano po sezóně to u dorostu opravdu balím, mě tak zlehka hřeje možnost potrápit favorita v podstatě s posledním celkem mladšího dorostu... a říkám si, že to by byl skalp. V 5. minutě do toho vedete po souhře Vydržel Vondráček 1:0, jenže... Z branky se ani moc neraduji... Vím, že jsme poškádlili kobru bosou nohou. Soupeř okamžitě srovnává. A to náš výkon v prvním poločase na složení týmu nebylo vůbec špatný. Sice jsme byli na place horší, ale měli jsme i možnosti. Zlomové byly branky kolem poločasové přestávky, minutu před ní a minutu po... to jsme dostali branku z asi metrového ofsajdu a ta nás nalomila. Ještě do 65. minuty to...jakž takž... šlo, i když to bylo spíše štěstí.... Následně nás domácí rozstříleli, ono hrát proti stojícím kuželkám, bohužel včetně brankáře, je velká paráda... během 15 minut jsme dostali 6 branek...

   Mé zdrcení z tohoto vývoje ukončil libozvučným závěrečným hvizdem sudí v 81. minutě, možná ani on se nemohl koukat na mučení neviňátek. Domácí oslavovali střelce Vokouna, který z našich hráčů udělal doslova pitomce, i nu.... nechat takového hráče tolikrát volného v pokutovém území....

   Řeklo by se konec, jenže... čamadán si sbalí jen 5 borců, oblečou se dva stávkující a... jedeme na novo... To už se netýká mě! Zničen předchozím vývojem ochutnám místní klobásu a schován v altánu simuluji nakonec i já svou nepřítomnost na tomto zápase... Jen na půl oka si všimnu, že soupeř během chvíle rozehrává, takže tuším, že vedeme... Když se dlouho nic neděje a neslyším song, oslavující každou domácí branku, tuším, že držíme naději na senzační body.... konečná prohra 1:5 se rodí až v závěru, protože ještě 10 minut před koncem prohráváme jen 1:2. Ve světle předchozí prohry U19 se to jeví jako parádní výsledek.

A to už rychle do autobusu... Protože rád cestuji po českých krajích, jindy si cestu busem, kór vzdálenější, užívám. Dnes jsem cestu zpět, takřka celou, prospal...

Na LoKo jsem před 6 lety přebíral ročník 96, tehdy v A třídě žáků a úkol zněl nespadnout do okresního přeboru. Během šesti let jsme z A třídy dvakrát postoupili, teď hrajeme třetím rokem KP dorostu, stalo se párkrát, že jsme dostali příděl a já z toho nemohl spát. Tentokrát spát budu. Vím, že mě čekají už jen 3 zápasy s touhle skvělou partou, z níž jsem však dnes na zápase měl možná jen 5 hráčů. Člověk by řekl, že se na ostatní musím zlobit za neúčast a na ty zúčastněné za výkon, jenže.... oni mě svým přístupem a chováním také mnohému naučili, takže místo zlobení se na ně, že se možná připravili o možnost bojovat o 7. místo v tabulce a místo toho ještě budeme muset hájit první desítku.... se už teď moc těším na další mač. Vím, že nemůže být hůř!

   Tajně doufám, že se na poslední tři zápasy sezóny, na poslední  tři zápasy pospolu, sejdeme v plném počtu. Protože tak nějak tuším, že se s touhle partou v takovémto kompletním složení pak už nikdy nesejdu...