Třináct hráčů kádru starších žáků se v pátek 9. prosince 2016 vydalo společně s trenéry na dalekou vlakovou výpravu z Chomutova až do Bratislavy. V místní sportovní hale Slovnaft se již před rokem představila U13 a odvezla si bronzové medaile. Letos jsme se představili v kategorii U15. Většina zúčastněných však byla ročníku 2003, na turnaji jsme věkově patřili opět k nejmladším.

   Páteční den pro nás všechny začal hodně brzy, již po půl 7 jsme se scházeli na chomutovském nádraží, odkud jsme lehce po sedmé hodině vyrazili směrem na jihovýchod. Nejnáročnější pasáží cesty se ukázal úsek z Ústí nad Labem do Prahy, který jsme v ucpaném vlaku celý prostáli. Pravda, řada hráčů proležela či proseděla k "radosti" průvodčího na zemi. Nálada byla dobrá, plná očekávání. Nemohl nás rozhodit ani kejklířský kousek trenéra Radka, který dokázal 13 hráčů v Praze dostat do špatného vlaku a opět je z odjíždějí soupravy vyházet během rekordní chvíle! Nakonec jsme po zásahu moudřejšího z dvojice trenérů /tedy mě! :)/ nastoupili do správné vlakové soupravy, která nás téměř 4 hodiny vezla napříč Českou republikou skrz Kolín, Pardubice, Olomouc, Brno a Břeclav až na Slovensko. Cesta probíhala v poklidu, po úvodních rozpacích jsme si každý našli své místo k sezení ve skvěle vybaveném vlaku, který nám nabízel nejen občerstvení, ale také příhodné stolky pro naše malé kasino. Zatímco trenéři propadli dramatickému duelu v "prší", hráči o kus dále rozjeli pokerové doupě! Do Bratislavy jsme všichni dojeli zdraví, bez ztrát, někteří možná trochu chudší...

   Po příjezdu do hlavního slovenského města jsme si před vlakovým nádražím dali úvodní instrukce, které se alespoň po většinu dne dařilo dodržovat, i proto jsme dosáhli dalšího úspěchu a v lidmi našlapaném centru Bratislavy se nám nikdo neztratil. Vzhledem k tomu, že jsme si v loňském roce slovenskou metropoli vůbec neprohlédli, zvolili jsme letos procházku od nádraží až k Dunaji (který mnozí označovali za Ohři, Labe atd., chválím za znalost Matyho :)). Prošli jsme se kolem sídla vlády SR, kolem prezidentského paláce až pod Bratislavský hrad. Vzhledem k předvánočnímu času jsme též navštívili Vánoční trhy, kde gurmáni ochutnali místní specialitky. Po asi dvouhodinové prohlídce města jsme doputovali pod známí Most SNP. Odtud jsme vyrazili MHD směrem do Podunajských Biskupic, někteří v té době již nebyli mobilní...

   Po příchodu na penzion jsme se rozdělili na pokoje:
dámský pokoj 3P: Pokorná, Pištělková, Pospíšilová
nejslušnější pokoj: Folwarczny, Haldovský, Rusník, Votruba L.
největší pokoj: Adamiczký, Arlt, Matoušek, Poláček, Prošek, Votruba R.
nejhlučnější pokoj: Cerman, Kostelej, Lebduška, Lev

   Po chutné večeři, kterou jsme si stejně jako vloni užili v pizzerii přímo pod penzionem, jsme zde shlédli geniální a jedinečnou billiardovou bitvu Arlt vs. Poláček. Nezúčastněným musím říct, že je velká škoda o tohle přijít. Večerka pak proběhla konečně v klidu, za což po ubytovací eskapádě (vy víte!) ještě jednou děkuji nejen já, ale i všichni hosté penzionu Hviezda v Podunajských Biskupicích.

   Ráno jsme měli celkem naspěch, takže po úvodní týmové poradě v 6:30 jsme se na 7 hodinu přesunuli na snídani, najedli se a v 7:50 už jsme seděli v autobuse směrem k hale. K té jsme pak došourali pěšky tak akorát, abychom stíhali úvodní utkání turnaje. Zde si dovolím článek předělit na dvě části, tedy část červenou a bílou - označení, které od pořadatele dostali dva naše celky (zvolili jsme dle tohoto označení štulpny). Týmy jsme nerozdělovali na A a B, tedy výběr nejlepšího (dle našeho názoru) a zbytek... ale spíše tak, aby oba celky byly nějak schopné konkurovat, aby měly defenzivní lídry i ofenzivní kvalitu. Každý z týmů pak prožíval na turnaji trochu jiný příběh.

 AFK LoKo Chomutov - červení 

1. Poláček - 4. Kostelej, 5. Haldovský, 10. Cerman (C), 12. Pokorná, 13. Lebduška, 15. Prošek

vs. FŠ RH Moravany U14         0:5 (-)

   S tímto celkem jsme se vloni utkali v základní skupině turnaje U13 v přímém souboji o postup ze skupiny. V zápase nás notně podržel Radek Charvát a pomohla nám i rychlá vedoucí branka Matese Leva. Jenže tentokráte bylo všechno špatně. Rychle jsme prohrávali 0:1 a dlouho se marně snažili o vyrovnání. Nedařilo se nám, nehráli jsme dobře a bylo patrné jak moc nám scházel čas na řádné protažení a týmovou poradu. Hráli jsme zbrkle s míčem, nepřesně v kombinaci a na soupeře jsme nevytvořili vůbec žádný tlak. Naše obrana nefungovala a i proto jsme v závěru udělali ze zápasu exhibici na náš účet, bohužel prohra 0:5 znamenala pro další vývoj turnaje obrovský problém. Náš soupeř totiž o chvíli později prohrál v poměrně jednoznačně vypadajícím utkání 2:0 s celkem, jehož název nám sice vůbec nic neříkal, ale jehož kvality byli očividné a nesporné, DSC Orechová Potoň. Dle výkonu jasný favorit na postup. Vzhledem k tomu, že z pětičlenné skupiny postupovaly jen dva týmy, jsme nesměli v dalších zápasech zaváhat.

vs. TJ Horné Saliby         2:0 (2. Cerman, 15. Prošek)

   Do druhého zápasu v turnaji vstoupil červený tým úplně jinak, byl aktivní, napadal soupeře hned při rozehrávce, nedal mu prostor na kombinaci. Nic jiného nezbývalo. Saliby prohráli v úvodním duelu skupiny a bylo jasné, že nás případná další porážka přikurtuje na dno skupiny definitivně. Navíc to naše skóre z úvodního duelu. Hned počáteční aktivita přinášela šance a do sedla nám pomohla i rychlá branka Cermana, kterého do strany uvolnil Jirka Kostelej, Alex prudkou a přesně mířenou střelou poslal LoKo do vedení. Saliby předváděli v úvodu turnaje přes nulový zisk bodů velmi zajímavý futsal a i my jsme poznali jejich sílu. Museli jsme skvěle bránit, bylo jasné, že udržení tohoto vedení je pro nás klíčové. O to větší škoda byla, že se nám dlouho nedařilo vedení pojistit. Až v podstatě závěrečná akce zápasu nám přinesla definitivní jistotu. Kostelej uvolnil Proška, který sám proti brankáři uspěl - 2:0.

vs. SDM Domino Bratislava         1:0 (6. Cerman)

   Ve třetím duelu skupiny bylo jasné, že hrajeme o třetí místo ve skupině. Pokud jsme navíc chtěli myslet na postup, museli bychom vyhrát oba zbývající duely, a tak jsme do zápasu s domácím Dominem nastoupili odhodlaně a s chutí. Soupeř, který disponoval hráči ročníku 2002 byl fyzicky vyzrálejší, ale v kombinaci jsme byli lepší, v útoku nápaditější. Gól se nám však nepodařilo dát ze hry, ale ze standardky. Po faulu na boku hřiště nacentroval skvěle míč nahrávač dne Kostelej a Cerman jej v letu zasáhl tak skvěle, že se lopta mířící směr šibenice zapadla od tyče do sítě - krásný fotbalový moment a vedení 1:0. To jsme s vypětím všech sil uhráli a po závěrečné hvizdu jsme se mohli radovat. S negativním skóre, ale šesti body jsme šli v ten moment do vedení skupiny. Jenže kdo umí počítat věděl, že musíme uhrát body i v posledním zápase.

vs. DSC Orechová Potoň        1:4 (8. Haldovský)

   Do klíčového duelu jsme nastoupili s velkou chutí a motivací, jenže jsme hráli zápas blbec. Soupeře jsme s vědomím, že musíme vyhrát přitlačili k jeho brance a on naopak vědom si, že mu stačí remíza a posléze body s prozatím posledním, poctivě bránil svoji polovinu hřiště a vyrážel do rychlých brejků. Bohužel jsme se nevyvarovali hrubých chyb. První gól soupeře přišel po rozehrávce Poláčka, který poslal míč Cermanovi, tomu však balon utekl a soupeře jej z poloviny napálil o břevno do branky - 0:1. Za chvíli se Kostelej rozhodl nesprávně pro křižnou rozehrávku z autu, do které vletěl soupeřův útočník a trefil přesně k tyči. Aby toho nebylo málo, v 6. minutě přišel další hloupý gól, soupeř nastřelil naslepo míč z autu směrem před branku, kde si jej zády srazil do branky kapitán Cerman - 0:3. LoKoťáci se nevzdávali, psát o tom, že v utkání byla LoKotka jasně lepším týmem nemá cenu. Kdo neviděl, neuvěří. V 8. minutě vykřesal jiskřičku naděje Haldovský, který přetavil v gól skvělou přihrávku Cermana - 1:3. Jenže další chybu v 8. minutě jsme už dělat neměli, poprvé v zápase dal soupeř branku, při níž nás v ten moment přehrál - 1:4. I v dalším průběhu zápasu jsme byli lepší, Prošek nastřelil tyč, Kostelej břevno, soupeř skvěle bránil, ale neubránil, přesto se již skóre neměnilo. Zmar v našich očích byl jasný, měli jsme postoupit, byli jsme lepší, ale prohra 1:4 znamenala jistotu 3. místa ve skupině a duel o konečné 5. místo.

o 5. místo

vs. ŠK Vrakuňa Bratislava        3:2 (9. Lebduška, 11. Cerman, 12. Prošek)

   V duelu s dalším bratislavským klubem a zároveň účastníkem 2. nejvyšší žákovské soutěže na Slovensku jsme měli v paměti duel bílých ze základní skupiny (dostaneme se k němu v dalším pokračování článku). Jenže na týmu bylo znát jak moc je zklamaný z vyřazení ve skupině a úvod zápasu byl z naší strany bez šťávy, ledabylí, jako bychom se vrátili zpět na začátek turnaje. Ani ne po pěti minutách jsme prohrávali 0:2 a začínalo to smrdět další kanonádou v naší síti. Kluci se nicméně dokázali zvednout a v průběhu patnáctiminutového zápasu skvěle otočili nejen svůj výkon, ale i celkový obraz hry. Zatímco v prvních 7 minutách to vypadalo jednoznačně pro Vrakuňu, od poloviny zápasu bylo patrné, že jsme do Bratislavy nepřijeli na výlet, že budeme bojovat. První vlaštovkou našich nadějí se ukázala tečovaná střela Lebdušky, který už do té doby jednu šanci měl, teď se k němu obrátilo štěstí čelem a bylo sníženo. Že jsou mladíci z Chomutova zpět v duelu pak ukázala nádherná kombinace celé čtyřky, která byla v tu chvíli na hřišti, a její finále obstarali ve střelecké pozici ještě přihrávající Prošek a do zcela odkryté branky zakončující Cerman. O minutu později pak v euforii hrající LoKo poslal do vedení levačkou k tyči pálící Prošek - obrat byl na světě.

   Červený tým si tak na turnaji připsal tři vítězství a dvě porážky. Bilance, no... lepší průměr. Jenže při detailním pohledu na tým lze vystoupení červených na turnaji považovat za úspěšné a já jsem s ním spokojený. První utkání jde tak trochu na vrub hektického startu. Ne že bych omlouval prohru 0:5, ale stalo se. V dalších třech vítězných duelech jsme byli vždy zaslouženě odměněni za větší futsalovou kvalitu. Pravda, při přesnější mušce mohlo býti skóre zápasů v náš prospěch i vyšší. A prohrané utkání s Potoní? Škoda, veliká. Myslím si, že bychom se neztratili ani v medailových bojích, věřím, že by to "cinklo". Jenže nám bohužel nebylo přáno.

---výsledkový přehled a statistiky---

Nej. brankář:
D. Jenduršák (Moravany)

Nej. hráč:
F. Palkovič (Devínská Nová Ves)

Nej. střelec:
M. Tomaga (Moravany)

místo konání: Sportovní hala Slovnaft - Bratislava

AFK LoKo reprezentovali:

červení:

Poláček - Kostelej, Cerman, Lebduška, Haldovský, Prošek, Pokorná

bílí:

Poláček - Rusník, Adamiczký, Folwarczny, Matoušek, Lev, Arlt

trenér: Lukáš Votruba, asistent trenéra: Radek Votruba

   Celkové hodnocení turnaje... bereme to s nadhledem. Určitě bych radši, abychom soupeře jednoznačně přehráli a turnaj ovládli, jenže naše výkony na to nestačili. Červení určitě mohli hrát i přes nepovedený vstup do turnaje o medaile, ale v klíčovém zápase si vybrali kopec smůly. Bílí bohužel nehráli v průběhu turnaje dle svých možností, které naznačili až v posledním zápase. Bohužel trpěli na slabou produktivitu i pravděpodobně kvalitnější skupinu.

   Jako příprava na LoKo CUP posloužil turnaj dobře. Právě poslední, námi pořádaný, turnaj je silně kvalitně obsazen a bude testem fyzické, morální i technické kvality. Věříme, že na turnaji nabyté zkušenosti přetavíme v dalším zimním zápolení a třeba se nám zadaří zase nějaké to halové zlatíčko :).

   Po skončení turnaje se mohli chlapci a děvčata vyřádit i nákupně, v obchodním centru Avion na okraji Bratislavy jsme strávili zbytek odpoledne a večera. V jedenáct hodin večer jsme se pak usadili ve vlakové soupravě, která nás odvezla ze Slovenska a napříč republikou nás během noci dopravila do Ústí nad Labem. Zde jsme únavou zdecimováni přečkali půlhodinku, přesedli na poslední vlak a po 7 hodině jsme už každý mířili po svém do pelíšků.

   Našli se i tací borci, kteří mě přemlouvali, abychom se v únoru do Bratislavy vrátili na turnaj U14 (2003 a mladší), že tento určitě vyhrajeme... no... uvidíme.

Report ze Slovenska zpracoval trenér L.Votruba

PS: Ráďo... ??