O putovní pohár SFK Meziboří = ZLATO!!

   Mladší žáci AFK LoKo finišují s končící zimní přípravou též co se halových turnajů týče. Předposlední halovou akcí byl 15. ročník turnaje mladších žáků "O putovní pohár SFK Meziboří".

   Specifika místních turnajů si více než polovina týmu vyzkoušela již v prosinci, kdy zde dostali prostor i hráči širšího kádru. Dnes jsme k turnaji odjeli s osmičkou hráčů a brankářem, cíle byly nejvyšší. Systém turnaje přikládal důležitost každému zápasu, protože bylo jasné, že jeden z výsledků ze základní skupiny si budeme přenášet do skupiny finálové.

 AFK LoKo Chomutov 0:0 Hvězda Trnovany 
-

   Hned na úvod jsme se utkali s Hvězdou Trnovany, kterou jsme na zmiňovaném prosincovém turnaji potkali až ve finálové skupině (tehdy 0:0). Už jen z tohoto pohledu byl soupeř z naší strany považován za největší hrozbu. Zápas jsme odehráli zvláštně. Dozadu jsme byli pozorní, Charvát měl jen pár lehčích zákroků. Směrem vpřed to však byla bída. Kluci až moc využívali mantinel na místo spoluhráčů. Kombinace vázla, nebyli jsme schopni si dobře připravit "hopsakouli". Když už jsme byli v poměrně dobré pozici, přišla namísto rasantního zakončení další přihrávka, většinou ještě k tomu nepřesná. Světlou výjimku tvořilo hned v úvodu Schlögelem nastřelené břevno. Další remíza s tímto soupeře 0:0, ovšem rozpaky z naší strany byly značné.

 AFK LoKo Chomutov 0:0 Mostecký FK 
-

   Druhé utkání bylo z naší strany lepší, aktivnější, ale nemohoucnost v zakončení pokračovala. Určitě nebylo lehké pracovat s evidentně podhuštěným míčem, který se v kombinaci s malým prostorem haly a hrou o mantinely, zdál neřešitelným problémem. Nicméně v ostatních zápasech jsem podobný pocit neměl, navíc i my jsme si na tento podstatný fakt dnešního klání časem zvykli. Výborný turnaj zde, stejně jako v prosinci, odehrál v obraně Fanda Lebduška. Jiný příběh však v tomto duelu rozehrál druhý z nejčastěji hrajících obránců, Jirka Kostelej. Příběh, který ve mě zanechal poměrně značnou stopu. To co jsem zažil dnes, dlouho nepamatuju, a to jsem za skoro 20 let u fotbalu viděl hodně. V 8. minutě tohoto zápasu jsme konečně protrhli střeleckou smůlu. Jirka využil špatného bránění soupeře, uzmul mu míč a jal se zakončovat. Při střele, kterou namířil přesně k tyči, od něj, bez jakéhokoliv Jirkova ataku, odpadl hráč, sudí (v tomto případě laik), okamžitě zapískal faul a z gólové radosti sešlo. Jirka, z pro mě naprosto logických důvodů, nevěřícně roztáhl ruce, načež na něj rozhodčí začal hystericky křičet, ať kouká být rychle ticho, nebo jej vyhodí. Reakce vskutku přiměřená...k Jirkovi se ještě vrátíme. No nic, zápas v němž jsme měli místy až drtivou převahu skončil opět 0:0.

 AFK LoKo Chomutov 3:0 SK Kopisty 
4. Houdek, 13. Lev, 13. Schlögl

   Po dvou utkáních ve skupině jsme měli pouhé dva body. Kopisty, náš poslední soupeř, čtyři. Navíc předváděli poměrně pěknou hru. Což jsme poznali v úvodu utkání, kdy se Charvi v brance rozohodně nenudil. Nicméně se nám ve 4. minutě podařilo konečně protrhnout nulu v na straně vstřelených branek.. Houdek se skvěle uvolnil u mantinelu, dravě si to namířil přímo k brance a střelou podél brankáře konečně rozvlnil síť - 1:0. I nadále se hrálo vyrovnané utkání, nicméně jsem z tohoto zápasu měl pocit, že jej nemůžeme ztratit. Většinou mě má intuice nezklame, o to větší bylo mé překvapení, když se tak ve 12. minutě mohlo stát. Zápasy se hrály na 1*13 minut, takže se rychle blížil konec. Turnaj se, jak jsem zmínil výše, hrál o mantinely, což obecně nemám rád, nicméně to v tomto případě nehrálo roli. O mantinely se hrálo pouze na boku hřiště nikoliv za brankami, výjimku tvořil jeden z rohů hřiště kde cca metr, možná i méně tvořila vystouplá část zdi, o kterou se hrát smělo. No a právě od ní se špatně odrazil míč, což zaskočilo vyběhlého Charváta a Kostelej vletěl hasíc situaci do soupeře - sudí (tentokrát "profík") zapískal - penalta! Jirka Kostelej podruhé! Penalta z pohkedu sudího naprosto jasná. Já se Jirky opět zastanu, protože kdyby stejně atakoval soupeř jeho, Jirka by to ustál, "bohužel" pro tuto situaci nám  Jirka roste a zatím nerozliší, co ještě při své síle, kterou má, může a co je již bráno jako nepřiměřený důraz. Jirka to bral jako obrovskou křivdu, takže bylo třeba rychle jej dostat zpět do hry, protože to vypadalo, že to zabalí :). To se podařilo, stejně tak namotivovat Charviho, inu alespoň v něčem byla výhoda střídačky za brankou - Charvi penaltu lapil, z brejku dostal míč Lev, obešel vyběhnutého brankáře soupeře a téměř z půlky trefil prázdnou branku - pojistka na 2:0! O pár vteřin déle se k míči za obranou dostal Schögl, dobře si jej připravil a nekompromisně jej napálil pod břevno - definitiva, 3:0! Kdyby Kopisty proměnili penaltu, asi bychom hráli 'jen' skupinu o 5. až 6. místo, takhle jsme byli ve finále a ještě jsme si s sebou nesli 3 body a skóre 3:0! Paráda!

* o druhém místě rozhodlo lepší vzájemné utkání (Kopisty - Trnovany 2:1)

FINÁLOVÁ SKUPINA

 AFK LoKo Chomutov 1:0 TJ Sokol Košťany 
4. Pokorná

   Košťany si do finálové skupiny nepřenesli žádný bod, nicméně se jim v duelu o druhé postupové místo (za Dobroměřicemi) podařilo vyřadit obhájce putovního poháru Sokol Brozany. Právě hráči a hráčky Sokolu v prosinci zvítězili na místním Vánočním turnaji, tehdy jsme s nimi brankou v poslední minutě prohráli 0:1... O motivaci bylo postaráno hned několikanásobně. Soupeř se tlačil dopředu, ale naše obrana v této fázi turnaje fungovala už tak skvěle, že jsem nepochyboval o tom, že nedostaneme gól. Charvi si svých pár zákroků pohlídal, byla jen otázka, zda nám vydrží střelecká. A vydržela, ve 4. minutě jsme vstřelili nádhernou branku! Jirka Kostelej našel z rohu Nelu Pokornou, která "z jedničky" trefila nechytatelně "do vinglu" - 1:0. Toť vše... ne, že by snad šance nebyly, ale další gól nepadl. Košťany v závěrečné minutě nahodily motory a začali pálit ze všech pozic, ale naši hráči hráli obětavě a takřka žádnou ze střel k Ráďovi nepustili.

 AFK LoKo Chomutov 1:1 (4:3 na pen.) FK Dobroměřice 
12. Lebduška
pen. rozstřel: 1:0 Kostelej, Lev nedal, 2:1. Lebduška, Folwarczny nedal, 3:2 Wälzer, 4:3 Pokorná

   Před posledním duelem bylo po výhře Dobroměřic nad Kopisty (2:0) jasné, že před posledním zápasem celého turnaje máme s naším  soupeřem v rámci finálové skupiny totožnou bilanci dvou výher. Hrálo se tak regulérní finále turnaje. Od úvodu jsme chopili otěže zápasu do svých rukou a tlačili se na soupeře, který sice bojoval a zuby nehty bránil, nicméně byl pod naším permanentním tlakem. Vytvořit si šanci, bylo do naší fungující obrany problémem, bylo jen otázkou času, kdy skórujeme. Změna otázky nastala asi v 7. minutě hry. Kdy rozhodčí (opět laik) odpískal faul svému oblíbenci Kostelejovi - faul, který snad nikdo jiný (krom něj a fandů z Dobroměřic) neviděl - trestný kop - rána skrz děravou zeď - 0:1! Opět jsme cítili nespravedlnost, nicméně kluci to nevzdali, rychle jsme se povzbudili, nechtěli jsme prohrát takovýmto gólem. Soupeře jsme zamkli a bušili do něj, všichni bojovali...skvělé!

...odbočka... Jirka Kostelej však dál hrál svůj příběh na tomto turnaji. Dvě minuty po soupeřově brance byl v útoku, když se míč odrazil směrem k rohu, a tak se pro něj Jirka vydal. V situaci, kdy zdánlivě nemohl hrát míč trefil tělem soupeřova brankáře, ten vzhledem k Jirkově síle spadl. Faul, jasná to věc!..... Hysterie, kterou spustili soupeřovi trenéři a rodiče po tribunách byla neuvěřitelná. Asi chápu, že měli o svého hráče strach a obavu (gólman utkání dochytal, stejně tak následný penaltový rozstřel)...
  Kdo mě zná, tak ví, že v případě, že bych měl pocit, že je Jirka vynervovaný, na hřišti agresivní a nebezpečný pro soupeře, budu první kdo jej vyhodí z placu a dal bych mu co pro to. Jenže tohle rozhodně nebyl ten případ. A v momentě, kdy mám pocit, že se mým klukům děje příkoří, budu za nimi vždy stát! Jirka je ještě dítě! Není vzteklý, agresivní, mstiví... prostře normální kluk, který je jen ve své kategorii mezi těmi fyzicky vyspělejšími - nemůže za to!!! Bylo vidět, že jej řev 50 lidí na jeho osobu rozhodil, nicméně jsem moc rád, že jsme ho jako tým podrželi a stáli za ním.
   Proč to rozepisuji... Zanechalo to ve mě poměrně hlubokou stopu, protože se jako lidé - rodiče, trenéři - mnohdy chováme jako stádo, bez kapky slušnosti a chceme vychovávat mladé hráče, kluky, děti. Nemám patent na rozum, nemám vlastní děti, mám jen 25 let... ale vychovávat fotbalisty v blázinci, řvaní, hulvátském chování, nepodat ruku /trenér/ soupeři po dohraném zápase (ať se dělo během zápasu cokoliv)... to je myslím obrovský vzor pro hráče, pak se nedivme, jak se nám chová mládež.
   Já netvrdím, že nezakřičím, netvrdím, že nepoužiji sprosté slovo... Ale vše by mělo být s mírou. Jirkovi, dle mého názoru, bylo na tomto turnaji opakovaně ukřivděno a soudný člověk to viděl, proto se o tom zmiňuji. Tohle nemám rád, nesnáším to! Za vrchol (nezlobte se) IDIOCIE považuji pak bučení některých rodičů v momentě, kdy si Jirka přebíral cenu pro nejlepšího hráče našeho celku na turnaji.
   Tuto cenu jsme během zimních turnajů pro hráče střídali, tak aby každý měl pokud to šlo něco - řada teď vyšla na Jirku, cena byla určena dávno před finále... kdybych tohle tušil, asi bych Jirku ušetřil. Musím říct, že ta malá soška a diplomek, mu za to, co musel od dospělých lidí poslouchat, mu náleží, možná je ještě málo. "Velice by mě zajímalo, jak by se Vám líbilo, kdyby se někdo takto choval k Vašemu dítěti!!! :/".

   Zpět k fotbalu. Přes enormní snahu se nám nedařilo skórovat. Přesto, že jsme byli soupeřem označeni za prasata, byli jsme to my, kdo byl zachytáván za dres (útočníci), naražen na mantinel (Nela) atd. Nakonec i trestných kopů jsme měli více (6 ku 3). Dvě minuty před koncem jsme se dočkali vyrovnání. Lebduška si poradil s odraženým míčem do druhé vlny, obhodil si útočníka a míč navedený na střed, tak jak byl po celý turnaj naváděn, konečně práskl skvěle k tyči - 1:1! I poslední cirka minutu a půl jsme byli lepší, nicméně zápas dospěl k penaltovému rozstřelu.

   Tým jsem se před rozstřelem snažil uklidnit, kluci moc chtěli, bylo to z nich cítit. Takže nezbývalo, než se koncentrovat a věřit si! Jelikož jsme po losu museli zahajovat, poslal jsem hned jako první Jirku, ať to má kluk za sebou říkal jsem si - bomba k tyči - 1:0. Soupeř srovnal. Maty Lev byl ve druhé sérii až moc přesný - tyč! Bylo skvělé jak jej všichni do jednoho pochválili a dál jsme se jako tým drželi! :) Charvi nás podržel ve hře chycenou penaltou, Fanda potvrdil další skvělý turnaj ranou k tyči - 2:1. Dobroměřice však uspěli též a šlo se na "náhlou smrt". Dvakrát jsme chtěli aby, kopal Charvi, nicméně vědom si svého selhání v přípravě s Chomutovem i Žatcem asi kopat nechtěl. David Folwarczny mířil přesně k tyči, bohužel však z druhé strany... museli jsme spoléhat na Charviho a ten podruhé v penaltové loterii uspěl! Řada přišla na Tomáše Wälzera, nejmladší hráč týmu napálil míč suverénně pod břevno - 3:2. I soupeř však dokázal ještě jednou srovnat. Z klubka, které celou dobu drželo pospolu, nedívajíc se na penaltové exekuce, se ozvala Nela: Trenére, já půjdu!", tak běž :). I Nela byla, s trochou štěstí úspěšná. Soupeř pak na poslední chvíli  změnil dalšího exekutora, a v ten moment jsem si řekl, je to tady! Charvi chytil a propukla nespoutaná radost!! :)

   Pokřik s naším oblíbeným přisprostlým zněním jsme si dnes raději odpustili, už tak jsme byli populární až až. Při vyhlašování jsme se dozvěděli, že náš finálový soupeř hrál ze všech celků nejhezčí fotbal, inu o to větší pochvala pro nás, že jsme jej ve finále přehrávali. Nutno dodat, že mi dobroměřičtí byli v průběhu turnaje sympatičtí výkonem i herním pojetím. Nicméně přípravné utkání s nimi jsem si rychle rozmyslel, už teď se "těším" na vzájemné střetnutí za týden v Málkově. Fotbal dělám z lásky a pro radost, pro skvělou partu kluků, kterou jsem jako mladý trenér, už podruhé chytil. Ale radost z dnešního turnaje mi kazí finálový zážitek. Předem se omlouvám všem, kteří se chystají v sobotu do Málkova, těmhle lidem už ruku nenabídnu.

   Klukům děkuji za pěkný sportovní zážitek, jsou turnaje, na které se nezapomíná. Tento i díky jejich snaze a výkonu nezapomenu.

AFK LoKo reprezentovali:

sestava: v závorce počet vstřelených branek  

1. Charvát - 2. T.Wälzer, 4. Kostelej, 7. Folwarczny, 8. Schlögl (1), 
10. Houdek (1), 12. Pokorná (1), 13. Lebduška (1), 14. Lev (1)

trenér: Lukáš Votruba, asistent trenéra: Lukáš Wälzer

Chomutovský pohár 2016

Spořice = LOUNY - mladší žáci

   V sobotu se konal v Lounech halový turnaj mladších žáků. Pořadatelé celou show na poslední chvíli přesouvali ze spořické haly plné rozkošných psíků do jediné volné haly v širém okolí, haly v Lounech s příhodným názvem Lokomotiva.

   Systém turnaje byl jednoduchý, sedm celků (LoKotka dva týmy), hrálo se každý s každým. Turnaj byl od počátku vyrovnaný, z 21 zápasů skončilo hned 9 remízou, 11 zápasů vítězstvím jednoho z celků o gól. Jediné utkání vybočilo z turnajového rázu, to když vítězná LoKotka rozmetala 5:0 Dobroměřice.

výsledky celku: AFK LoKo bílí
- SK Roudnice = 1:0 /Cerman/
- J. Chomutov = 1:0 /Schlögl/
- SK Kročehlavy = 1:0 /Prošek/
- Senco Doubravka = 0:1
- FK Dobroměřice = 5:0 /Schlögl 2, Cerman 2, Prošek/
- AFK LoKo modří = 0:0

výsledky celku: AFK LoKo modří
- SK Roudnice = 0:0
- J. Chomutov = 2:1 /vlastní, T.Wälzer/
- SK Kročehlavy = 1:2 /Kostelej/
- Senco Doubravka = 0:0
- FK Dobroměřice = 0:0
- AFK LoKo modří = 0:0
 

Turnaj se po úvodních rozpacích vydařil, kluci si zahráli, což bylo asi pro všechny hlavním cílem a motivací. Za LoKotku byli nejlepšími hráči vyhlášeni: v týmu bílých Tereza Fryčová, za tým modrých Tomáš Wälzer.

AFK LoKo reprezentovali:
bílí:
Kirvej - Fryčová, Cerman, Prošek, Lev, Schlögl

modří:
Charvát - Folwarczny, Kostelej, Wälzer, Houdek, Pokorná

trenér: Radek Votruba, asistent trenéra: Lukáš Wälzer

Radek Votruba (trenér), Jiří Kostelej, Vojtěch Schlögl, Tereza Fryčová, Nela Pokorná, Vladimír Prošek, Matyáš Lev, Lukáš Wälzer (trenér)
Alex Cerman, Tomáš Wälzer, Tomáš Houdek, David Folwarczny
Milan Kirvej, Radek Charvát

Mladší žáci v Ústí třetí, starší borci skončili až pátí, zářili brankáři

Ústí nad Labem - mladší žáci

   Mladší žáci se zúčastnili kvalitního turnaje v Ústí nad Labem v pěkné hale Sluneta. Účast na turnaji přislíbili celky jako FK Teplice, Dynamo Drážďany, Tempo Praha atd. Bohužel k našemu zklamání jsme tyto celky na turnaji nepotkali, i tak bylo obsazení poměrně zajímavé - ligoví hráči FK Baník Most, dva celky FK Ústí, krajské Neštěmice a FK Klášterec, jehož hráči budili dojem spíše minimálně staršího žactva. Turnaj se hrál každý s každým dvakrát, takže jsme si slušně zahráli.

   Večer před turnajem jsme bohužel přišli o dva důležité hráče (Kostelej a Prošek), na poslední chvíli se nám podařilo sehnat alespoň Kubu Pláničku ze Žatce, takže jsme k turnaji odjeli s brankářem a sedmi hráči do pole.

   Začátek turnaje nám vyšel snově. Domácí se s námi zřejmě chtěli rozehrát, jenže hned v první duelu jsme předvedli velice dobrý výkon, výsledek zdaleka neodpovídá průběhu utkání, protože vyhrát jsme mohli rozdílem třídy. To se pak stalo v zápase s druhým domácím celkem, jednoznačný zápas, jednoznačný výsledek. Bohužel už v úvodu bylo patrné, že třetí duel pro nás bude oříškem, se zápasem jsme se nepopasovali dobře. Přes přípravu na fyzicky vyspělejšího soupeře jsme vysoko prohráli, přesto... v zápase jsme měli řadu vyložených šancí, které jsme však shodně pálili... vše těsně kolem tyčí, škoda. Tento zápas nahlodal naše sebevědomí, z čehož těžili Neštěmice. Ne, že by v zápase byli lepší, ale snadno se dostali do vedení 2:0 a ani obrovský tlak jsme nebyli schopni přetavit ve vyrovnání. Ujel nám vlak! Nedařilo se a to se projevilo i v doslova odevzdané bitvě s Mostem. Po prvním kole žádná sláva!

1. kolo... LoKo
- FK Ústí červení = 3:2
- FK Ústí modří = 4:0
- FK Klášterec = 1:4
- FK ČL Neštěmice = 1:2
- FK Baník Most = 0:7

   Během pár minut jsme pak opět dvakrát hráli, bylo potřeba se zkoncentrovat a přepnout zpět na jiný level výkonů. To se podařilo, i když smutnou pravdou zůstává, že nejlepší výkony na turnaji jsme odehráli v úvodních duelech. Druhé kolo jsme začali přetahovanou s Ústím. Byli jsme lepší ale rychle jsme prohrávali. Naštěstí jsme pak prolomili střeleckou smůlu a zápas poměrně s přehledem vyhráli. Další match jsme nechtěli podcenit. Ne že by se tak stalo, ale rozhodně jsme měli problémy. Defenziva nefungovala tak, jak by měla, naštěstí jsme byli produktivnější než soupeř. Vedení 3:1 jsme sice neudrželi, ale za tři body to bylo :). Pak přišla výzva číslo dvě. Nabušenci z Klášterce, byla to řehole, ale zvítězili jsme. Zápas jsme obrátili z 0:1 na 2:1. Pár vteřin před koncem jsme málem zkolabovali. Nejprve běžel sám na branku Lev, jenže selhal a z brejku nás skvěle podržel Charvát, jinak by bylo zle... V zápase se nám bohužel zranil Kuba Plánička, který hrál, především v úvodu turnaje naprosto skvěle. Pak bohužel odešel společně s týmem i jeho individuální výkon. V momentě kdy se začal zvedat mu však soupeř nakopl koleno, na turnaji jsme ho raději již vynechali (Děkujeme za pomoc a přejeme brzké uzdravení!! :)). Neštěmice, inu zase ta samá pohádka. Byli jsme lepší, dokonce jsme i po brance Houdka vedli. Jenže to nestačilo. Naše neschopnost přidat druhou branku nás stála zápas. Soupeř lehce srovnal, po naší chybě v defenzivě šel do vedení a ani na třetí branku se nenadřel, tímto zápasem jsme ztratili možnost na druhý flek! Poslední utkání bylo jednoznačné pro soupeře. Třeba, že jsme měli řadu šancí a match odehráli malinko lépe než první vzájemný duel, naše neochota jít za hranici svých možností, pomalost, lenost, špatný pohyb - prohra 0:5!

2. kolo... LoKo
- FK Ústí červení = 5:2
- FK Ústí modří = 3:2
- FK Klášterec = 2:1
- FK ČL Neštěmice = 1:3
- FK Baník Most = 0:5

L. Votruba: "Z trenérského pohledu musím říct, že jsem s turnajem spokojen. Bohužel to samé nemohu říct o výkonu týmu, který vydržel hrát dle představ a pokynů v podstatě jen dva zápasy. Pak už to zdaleka nebylo ono. Těší mě fakt, že jsme se dokázali ve druhé polovině turnaje zvednout, ale co nemohu akceptovat jsou oba výkony s Mostem, a především vypuštěné výkony některých borců v určitých zápasech. Můžeme pracovat na tom, pokud někdo chce a nejde mu to. Pracovat se však nedá, pokud to někomu nejde a nechce. Taková činnost totiž nemá cenu, je k ničemu a pro mě ubíjející. Motivace do další práce určitě je, prostoru na zlepšování je spousta, ale chuť hrát a zvedat své možnosti by měla být patrná. Ne všude je, takže budeme s některými hráči asi bojovat!"  

Lukáš Votruba (trenér)
Matyáš Lev, David Folwarczny, Jakub Plánička, František Lebduška
Tomáš Wälzer, Tomáš Houdek
Alex Cerman, Radek Charvát

Milovice - starší žáci

   Starší žáci si zajeli do více než 150 km vzdálené unikátní haly Milten v Milovicích k turnaji, v němž se měli popasovat s celky z Prahy a východních Čech. Bohužel už samotné skládání celku bylo pro trenéry náročné, vracíme se zpět k podzimu, a to je špatně. K turnaji jsme odjeli se 6 hráči do pole a brankářem, což je při cca 16členném kádru smutné. Bohužel. Nutno dodat, že jsem nakonec rád, protože ti, kteří jeli, dostali velký prostor na hřišti.

   Los turnaje k nám nebyl zrovna příznivý. Hned na úvod jsme chytli Sokol Řepy. Tým, který si očividně spletl věkovou kategorii a na turnaje dorazil asi s dorostem. Než jsme se rozkoukali, svítilo na tabuli skóre 0:2. Kluci však zabojovali a utkání srovnali, nejprve snížil z trestného kopu Rusník, pak po perfektní akci a hokejové kličce uklízel do branky Adi - 2:2. Během pár vteřin jsme však opět prohrávali, konečný výsledek 2:4 a především nedobrá atmosféra v týmu pak měli za reakci atomový výbuch v kabině - takhle, pánové, ani náhodou!! Další dva zápasy nás čekali s celky ABC Braník. Tihle hoši byli očividně fotbalově jinde, než zbytek osazenstva, nicméně jsme si věřili. Zápas jsme začali lépe než předchozí duel, jenže po chybě Rusníka šlo béčko Braníku do vedení. V 8. minutě pak ránu z dálky pouze vyrazil Poláček, dorážka - 2:0. Snížení přišlo ve 12. minutě (hrálo se 1*16), to Gillar nečekaně snadno vyškolil hráče soupeře, poslal míč za obranu a Arlt v plné rychlosti prostřelil brankáře - 1:2, svitla nám naděje. Tu však ve 14. minutě pohřbil nedůraz Rusníka, který tak moc chtěl, ale scházel důraz - rána soupeře zapadla k tyči - 1:3. Druhý duel byl však z naší strany zdaleka jiný než zápas předchozí, byli jsme minimálně vyrovnaným soupeřem, za stavu 1:2 nastřelil téměř přes celé hřiště brankář Poláček břevno, k bodům nebylo daleko a hlavně těšil zlepšený výkon. Po dvou zápasech jsme však byli bez bodu, před sebou duel s Braníkem A, který v úvodu turnaje rozdával doslova desítky!

   Na zápas jsme se dobře nachystali, všichni věděli, co a jak budeme hrát. Konečně se rozchytal Kuba Poláček, kluci dřeli a na hřišti bylo zcela jiné mužstvo. Nutno dodat, že jsme pro Braník, který celý turnaj s přehledem vyhrál, byli největším oříškem. Pro nás je škoda, že jsme takovýto výkon předvedli v zápase, kde to na body nestačilo. Perfektní obranu soupeř nedokázal jedinkrát překonat, k vítězství mu pomohla penalta za ruku brankáře mimo pokutové území (v pravidlech) - Poláček neměl nárok. Měli jsme i šance, zápas se hrál ve velkém tempu, na body to ale nestačilo. Prohra 0:1 v tomto případě těšila! Kluci se vydali a zápas odjezdili, tak to má být!

   V dalším duelu jsme nastoupili proti outsiderovi turnaje, věděli jsme jak, sedla nám hra a pokračovali jsme v dobrém kombinačním výkonu, skóre naskákalo po hattricku Rektora a Adiho až na 6:0! Bohužel jsme za tohoto stavu přestali hrát svou hru, začali tahat míče a pěkný výkon shodili - konečný výsledek 6:2. Skvělé utkání odehrál Arlt, který na konci turnaje dostal cenu pro nejlepšího hráče týmu.

   Bohužel se nám však nevydařilo poslední utkání s AFK Sadská. Celozápasovou převahu jsme zužitkovali jedinou brankou Adiho. Celkově však výkon za předchozímu pokulhával, David Zrebňák, který se během turnaje rozehrál ke skvělým výkonům, nebyl tak stoprocentní dozadu, přestal nám bojovat útok (především Arlt a Gillar), Adi se přezul a klouzal... :/, prostě to nestálo za nic. Definitivní K.O. našim šancím alespoň na 4. místo dal nesmyslně Poláček, který lapil míč mířící do zámezí mimo pokutové území a další penalta byla na světě. Soupeř srovnal na 1:1 a odsunul nás na 5. pozici, bohužel.

L. Votruba: "Dnes jsem spokojen jen z části. Kluci ukázali, že při totálním nasazení a troše snahy jsou schopni konkurovat komukoliv. Bohužel má řada z nich problém v hlavě, který budeme odstraňovat asi dlouhodobě. Mrzí mě i fakt, že sem jedeme se 6 hráči. Až si příště někdo bude stěžovat na menší počet turnajů pro U15, připomenu mu počet omluvenek, který denně musím řešit. Raději bych z 15 hráčů vybíral kdo nepojede, než každého 10* obepisoval, zda laskavě pojede. Mrzí mě, že na tom trpí 5 hráčů, kteří by chtěli, nicméně ti budou mít během jara herní vytížení bohaté. Vzhledem k tomu, že jaro beru jako přípravu na podzim mě bude zajímat u každého hráče nasazení, docházka a přístup... někteří s tím asi budou mít potíže. Rád bych chválil, za dnešek mám koho :). Sice nám nevydrželo nasazení po celý turnaj, ale k vidění byly i světlé momenty a na těch budeme stavět. Na světlých momentech a lidech, kteří na sobě pracují a očividně se zlepšují, třeba že pomalu."    

Tomáš Rosa (asistent trenéra), David Zrebňák, Lukáš Rusník, David Adi, Lukáš Votruba (trenér)
Michal Rusník (maskot), Daniel Gillar, Dominik Arlt, Aleš Rektor
Jakub Poláček

U13 vybojovala v Bratislavě skvělý bronz, čtvrt minuty před koncem rozhodla Pokorná

   Mladší žáci se o první únorovou neděli zúčastnili halového turnaje Pure Water Cup 2016 v Bratislavě. Do hlavního slovenského města jsme kvůli značné vzdálenosti (450 km) odjeli již den předem autobusem.

   V Podunajských Biskupicích, kde jsme bydleli v příjemném penzionu Hviezda, se nad večerem lehce prošli a řádně navečeřeli. Po příjemném a dlouhém spánku jsme pak ráno nabrali, posilněni skvělou snídaní, směr sportovní hala Slovnaft. Tu jsme po chvilkovém bloudění za pomoci kouzelného dědečka našli, a tak jsme byli připraveni včas na první utkání.
 

 AFK LoKo Chomutov 0:0 FC ViOn Zl. Moravce B 
-

   Hned v prvním duelu jsme nastoupili proti jednomu z nejzvučnějších celků turnaje. Navíc jsme věděli, že náš první soupeř hned na úvodu zvítězil 3:0, takže bylo jasné, že pokud chceme pomýšlet na postup, musíme bodovat. ViOn Zlaté Moravce, jehož muži jsou letitým účastníkem slovenské nejvyšší soutěže, měl na turnaji hned dva celky. Označení A a B je pouze pro orientaci, Béčko mělo Bílé dresy (mělo mít!!) :)! Zápas jsme nezačali vůbec špatně, ani vlažně  a měli jsme několik náznaků dobrých možnosti, střelba nás však od úvodu trápila. Zápas jsme nezahráli špatně, ale díky velkému množství herně taktických chyb jsme soupeře pouštěli zdarma k naší brance a Radek se vůbec nenudil. Výsledek 0:0 lze při tyčích nastřelených soupeřem považovat za dobrý výsledek.
 

 AFK LoKo Chomutov 1:0 MFK Rusovce 
7. Folwarczny

   Ve druhém duelu jsme museli nutně zvítězit. To na nás bohužel dolehlo, navíc jsme v utkání měli kopec smůly. Hned čtyřikrát během zápasu jsme nastřelili tyč, byli jsme jasně lepší, ale ani v největších možnostech jsme dlouho nezakončovali a vymýšleli nesmysli. Tutovky postupně spálili Lev, Cerman i Folwarczny, který dorážku do odkryté branky napálil jen do tyče. Naštěstí se prosadil alespoň v 7. minutě, kdy společně s Levem protlačili míč do sítě. Jinak to bylo trápění, další šance zůstaly nevyužity a tak jsme do konce zápasu museli výsledek pečlivě opatrovat. Zápas měl skončit 5:1, místo toho chudých 1:0, zaplať pánbůh za to.

 AFK LoKo Chomutov 1:1 Futbalová škola Róberta Hanka 
1. Lev

   Vzhledem k dalším výsledkům ve skupiny (ViOn porazil FŠRH těsně 3:2) bylo jasné, že nám minimálně bod z toho utkání zajistí postup do semifinále. Na druhou stranu vypadal náš další soupeř možná ještě lépe, než už jistě postupující ViOn, který byl ve vzájemném souboji dvou slovenských celků spíše bojovnější, než lepší. Velký test jsme odstartovali fantasticky, již po pár vteřinách nastřelil téměř od rohového čtvrtkruhu prakticky z brankové čáry míč Lev, a to tak šikovně, že jej o brankáře dostal do sítě. Místo klidu na našich sálovkách jsme však jen podráždili kobru bosou nohou. Slovenští mladíci se do nás zakousli a my jsme měli co dělat, nebýt skvělého výkonu Charviho, bylo by zle. Již o necelé dvě minuty později bylo srovnáno, to se Cerman nechal až nečekaně snadno opít po několikáté "rohlíkem" a soupeř míč napálil o břevno do branky, Charvát na turnaji poprvé inkasoval. V tomto zápase naštěstí naposledy. A že měla FŠ velké množství střeleckých pokusů. I my jsme mohli skórovat, velkou možnost měl za obranou zapomenutý Kostelej, ale brankáře neprostřelil. Dvě minuty před koncem nás mohl definitivně uklidnit Cerman, jenže ve velké šanci nastřelil opět jen brankáře soupeře. Duel tak skončil k naší radosti 1:1, postup jsme museli potvrdit v posledním zápase.

 AFK LoKo Chomutov 5:2 Novomestský športový klub 1922  
2. a 15. Kostelej, 3. a 11. Lev, 8. Cerman

   Soupeř v posledním duelu ve skupině neměl potřebnou kvalitu a sílu na to, aby ještě zamíchal s postupovými kartami, naštěstí pro nás. Šancí jsme jen za úvodní dvě minuty měli snad pět, až tu pátou přetavil po rozehraném autu dobře nabíhající Kostelej. O chvíli později právě Jirka rozehrál aut z druhé strany, přetažený míč chytře vrátil před branku Folwarczny a Lev jej v poklidu uklidil mezi tyče. V 8. minutě pak soupeřovu chybu bleskově potrestal Cerman a vítězi bylo jasno. Skóre jsme navýšili v 11. minutě. To se na výlet vydal Kostelej, skvěle míč předal Houdkovi, jehož ránu zastavilo břevno, nicméně dorážkou zjednal nápravu Lev, hlavička - 4:0. Pohodička nás dostihla, jen na chvíli jsme polevili a vše bylo zle. Kostelej fauloval ve vápně, soupeř však nařízenou penaltu nedal. V poslední minutě padli ještě tři branky. Nejprve nás ŠK vyškolilo pro náš nedůraz, pěkná střela o tyč zapadla do branky. Pak sice opět skóroval ofenzivně naladěný Kostelej, jenže o chvíli později jsme opět zbytečně inkasovali, na výsledku to nic podstatně nezměnilo, ale...

SEMIFINÁLE

 AFK LoKo Chomutov 0:3 FC ViOn Zl. Moravce A 

   Semifinále z mého úhlu pohledu rozhodl fakt, že jsme jej absolvovali ihned po posledním duelu ve skupině. Pořadatelé neprohodili semifinálové duely a nechali nás napospas nejlepšímu celku turnaje, bohužel. V zápase jsme měli možná 3,4 slibné možnosti, ale.... soupeř jich měl daleko větší množství, lépe se pohyboval a po úvodní, myslím si zcela zbytečné, brance, byl na koni. Našim klukům očividně docházela šťáva a nebyli schopni soupeři konkurovat, ten tak po dá se říct exhibičních akcích zvýšil až na konečných 3:0. Po bouřce v kabině jsme měli tři zápasy na odpočinek, chtěli jsme ze Slovenska odjíždět s plackou na krku!

O 3. MÍSTO

 AFK LoKo Chomutov 1:0 FC ViOn Zl. Moravce B 
15. Pokorná

   Poslední duel, výlet, při němž jsme absolvovali téměř tisíc "jarních" kilometrů, stálo za to, se o bronz porvat. Výsledkem bylo asi nejlepší utkání na turnaji s fantastickou tečkou. Duel jsme rozehráli dobře, jakoukoliv šanci jsme se snažili zakončovat, hrálo se vyrovnaně, na obě strany se obrany špatně překonávali, ale i tak šance byly. Radek nás opět podržel, sami jsme ale nechtěli čekat na penalty. Zápasy o konečné umístění žila celá hala, s českou podporou (naše výprava + Židenice) v zádech jsme si tvrdě šli pro bronz. Navzdory svému přesvědčení jsme do závěrečného zápasu nasadili dvě lajny a cca po minutě je vytáčeli, ukázalo se to jako skvělé řešení, protože v nahromaděné únavě jsme takto lépe drželi krok se soupeřem. Minutu před koncem mohl skvělý dramatický duel rozhodnout Lev, jehož skvěle uvolnil Houdek, Matyáš však v zakončení selhal.

Během turnaje jsem byl mnohdy rozčarován přístupem týmu a chvílemi jsme měl pocit, že je některým borcům úplně jedno, jak tady dopadneme. Nevím zda to nakonec byla nebo nebyla pravda, ale to jak se tým semkl, jak šlapal, jak se hecoval, jak spolu žil... v duelu o třetí místo, mě utvrdilo, že mraky vynaloženého času, snahy, úsilí, rozčilování se....má smysl.

Závěr duelu totiž napsal skvělý příběh, který smrsknul do pár vteřin lidského života, ale v ten moment znamenal vše! Rychlou rozehrávku Charváta na půlce přiťukl Cerman ideálně do běhu Pokorné, která se turnajem protrápila, prostě jí to dnes nešlo, minimálně ne tak jak jsem zvyklí, nemělo to potřebné atributy. Vše však týmu vrátil chytrou a přesnou střelou podél brankáře, snad to ani nebyla střela, jen lehké posunutí míče, které však propuklo v nesmírnou radost...celá střídačka byla rázem na hřišti, obrovská euforie!!! Ze zbývajících 15 vteřin se kvůli naší oslavě odehrála snad jen vteřina a půl. ViOn neměl šanci na odpověď! My jsme si mohli užít fantastickou věc, tohle byl parádní moment!

AFK LoKo reprezentovali:
sestava: v závorce počet odehraných zápasů/počet vstřelených branek (u brankáře počet čistých kont)

1. Charvát (6/3) - 2. T.Wälzer (4/0), 4. Kostelej (6/2), 7. Folwarczny (6/1),
10. Houdek (6/0), 11. Cerman (6/1), 12. Pokorná (6/1), 13. Lebduška (6/0),
14. Lev (6/3)

trenér: Lukáš Votruba, asistent trenéra: Radek Votruba

   Ještě v euforii jsme pak šli podpořit naše české souputníky z ČAFC Židenice. Tým, který nám v Pardubicích vstřelil gól dvě vteřiny po konci zápasu a vcelku nám tím pokazil radost z tohoto turnaje, se v Bratislavě stal naším kamarádem a tak jsme mu ve finále mohutně fandili. I díky našemu skandování přežila ČAFC dvakrát oslabení (vylučovalo se po ŽK) bez úhony. Dvě minuty před koncem však inkasovala z nařízené penalty, nicméně jsme kluky ještě vybičovali k heroickému závěru, a pár vteřin před koncem přišlo po chybě v rozehrávce vyrovnání. V penaltovém rozstřelu to vypadalo dobře pro "Čafku", jenže karta se obrátila a zlato zůstalo na Slovensku.

Co říci závěrem, myslím, že především díky poslednímu duelu můžeme akci považovat za úspěšnou. Přesto, že se někteří kluci turnajem vyloženě protrápili, nám i takováto zkušenost může pomoci. Věřím, že ji v budoucnu přetavíme! :) ...

asistent trenéra Radek Votruba:"Na turnaji nám příliš nevyhovovaly menší rozměry hrací plochy, a tak jsme občas museli použít o to víc bojovnosti. Ve chvílích nezdaru nás pak s výjimkou semifinále držel nad vodou dobře chytající Charvi. Na Slovensko jsme odjížděli s jasným cílem, udělat úspěch a užít si to, což se povedlo i díky skvělé partě rodičů. Náročnou cestu jsme si zpříjemnili hraním karet a povídáním o všem možném. A co dodat k utkání o bronz. Nejlépe odmakaný a odbojovaný zápas s třešničkou 15 vteřin před koncem v podobě vítězného gólu. Byla to určitě další motivace pro hráče... Sám jsem zvědavý, kam až se mohou tihle kluci posunout. Je to jen o nich a jejich práci. My můžeme jen radit a směrovat je nadále vpřed!"